Vzpomínka na Vladimíra Pavlíka

27. února 2025 nás navždy opustil Vladimír Pavlík.

 

Vláďa byl součástí týmu lidí, který do České republiky přivedl Internet, přesněji řečeno, připojil Českou republiku do globálního Internetu. O tomto období uměl velmi krásně a s humorem vyprávět. Patřil k posledním žijícím skutečným odborníkům na první komerční unixové platformy, jako byly operační systémy SunOS a později Solaris společnosti SUN. Správa těchto systémů byla skutečným uměním, srovnatelným například s hrou na housle, kterou rovněž dokonale ovládal.

 

V CESNETu se po mnoho let staral především o služby z oblasti elektronické komunikace, které uživatelům umožňovaly spolu na dálku hovořit, sdílet informace, data, být v kontaktu, vytvářet zájmové skupiny. S trochou nadsázky lze říct, že zajišťoval služby, které byly předchůdci dnešních sociálních sítí. Svou prací, znalostmi a oddaností přispíval k jejich rozvoji. Obrovskou péči věnoval komunikaci s uživateli a řešení jejich problémů. Byl průkopníkem listovních služeb, a to především směrem ke skupinám. Několik generací knihovníků na něj jistě bude s láskou vzpomínat, konference „Knihovna“ je nejstarší (od roku 1993) stále aktivně používanou konferencí nejen v CESNETu, ale i v republice.

 

Vláďa byl z generace, která vyrostla nejen bez počítačů, ale i bez kalkulaček. Možná i to podpořilo jeho až fenomenální schopnost počítat z hlavy ne úplně jednoduché počty. Po mnoho let byl proto klíčovou osobou u prezence při Valných hromadách CESNETu, byl rychlejší než kalkulačka.

 

Co je ale na Vláďovi nutné ocenit nejvíce, byla jeho poctivost při přístupu k práci a také nadšení a neuhasínající touha být užitečný a nezanedbat své uživatele. Pracoval navzdory svému zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, co mu to síly umožňovaly, vždy byl slušný, vždy pokorný, vždy obětavý.

 

Málokdo věděl, že Vláďa miloval hory. Dokud mu sloužilo zdraví, rád s přáteli podnikal horské túry. Byl skvělým společníkem, kdo s ním někdy nějakou túru absolvoval, rád na ni vzpomínal. Mezi těmi, s nimiž se po horách toulal, býval i Pavel Vachek, který nás před několika týdny také opustil.

 

Už jsme zmínili, že Vláďa skvěle hrál na housle. Hudbu celý život miloval, měl neuvěřitelnou sbírku alb různých žánrů a interpretů. Na rozloučenou mu posíláme písničku jedné české skupiny:

 

Zvedám číš za padlý dámy,

za ztracený námořníky,

za ty, co už tady nejsou s námi,

ale byli – a za to díky…